Sfumato ®
(Splývavé čtení ® )

01.01.2004 | 2004 - Učitelské noviny

Spokojeny jsou při ní obě zainteresované strany (učitel-žák), vazba mezi nimi je zpětná a pevná. Děti přirozeně a radostně objevují nové a nepoznané a tato chuť učit se (či učit někoho) a důvěra dítěte v sebe sama a ve svého pedagoga se nevytrácí, ba zintenzivňuje. Přináší totiž uspokojení a radost všem zúčastněným.

Těší-li vás povolání pedagoga, jistě o své práci a jejích výsledcích přemýšlíte a proto vám může přijít vhod vyzkoušet si něco nového, neotřelého. Pak vás tato nová, praxí prověřená a velmi funkční metoda jistě zaujme. Kurz, v němž se sami aktivně zapojíte, vám objasní řadu dosud nezodpovězených otázek a problémů vyskytujících se u malých školáků při výuce čtení (např. proč dítě slabikuje a nečte plynule, proč neumí číst nahlas, proč třeba ve slově tele napíše tle, proč správně neintonuje, neumí dobrý přednes apod.).

Možná tato metoda změní váš přístup k některým obtížně vzdělavatelným či „opožděným“ žákům, neboť pochopíte, jak postupovat při výuce nejen dětí nadaných a průměrných, ale i podprůměrných a pomalých, jak nabízet nové podněty. Navíc včas naučíte dítě chápat jazyk nejen jako základní komunikační prostředek, ale porozumět obrazům, které se za slovy skrývají. Přivedete – v dnešní technické době – děti k četbě, a hlavně k tomu, aby v textu nevnímaly jen slova a řádky, ale opravdový děj, film a představy slovy vyvolané, budou opravdu živé.

Metoda je celkem jednoduchá, potřebuje však kreativního pedagoga a jeho energii, která nevyzní naplano, ale odmění se postupnými úspěchy jeho žáků. Učitel však musí včas, stručně a jednoznačně instruovat rodiče svých žáků, aby oni samo neučili doma dítě číst dle vlastních metod (např. „zrychli, proč čteš krátké samohlásky dlouze“ a pod.), ale aby se jen nechali dítětem informovat co a jak se ve škole učili a automaticky a bezkoncepčně je neopravovali.

První část dvoudílného semináře, který se okrajově zabývá i historií a lékařskými a psychologickými výzkumy souvisejícími s prvopočátečním čtením a reedukací čtení, se zaměřuje na základní problém:

Jak přeladit mozek dítěte:

Pohyb očí zkoncentrovat, „oko vyčistit“, zbavit zbytečných vedlejších vjemů, nespěchat při expozici hlásek, slabik – protože děje-li se něco rychle, nestačí vzniknout obraz, představa, kterou potřebujeme. Lektorka demonstruje na příkladu textu: „Žil byl kdes chlap, dá se říct též muž či kmán, já zvu ho chlap. A ten chlap...“ Učí též, co znamená „pomalu“, jak opravovat chyby, jakým způsobem odstranit nesmělé čtení potichu, nabádá ke sledování intonačního vývoje, vysvětluje, proč předimenzovat vznikající tón, proč je správné – jako první – vyslovovat vokál „o“ a konsonant „s“. Aktivní spoluúčast posluchačů (učitelů) je žádoucí.

Po aplikaci této metody děti dokáží číst text v první třídě i vzhůru nohama zcela plynule. Tak dokonale znají grafémy a dokáží je vázaně spojovat a to s pochopením významu čteného textu. Autorka techniky „Splývavé čtení“ využívá svých dlouholetých bohatých zkušeností s prací s nezpívajícími dětmi – vždyť řeč je hudba s melodickou linkou.

Následuje grafické znázornění intonačního vývoje.

Druhá část „Jak na básničku“ volně navazuje na první. Shrnuje základní chyby žáků i pedagogů, odpovídá na otázky, proč u žáků nedochází k tzv. zvnitřnění textu, proč se žáci nechtějí básním učit (v lepším případě je „odříkávají“), co jsou ilustrativní pokyny učitele, jak se jim vyhnout a nahradit je činnostmi „malé jevištní formy“, přinášejícími i radost z objevování. Tyto činnosti v prvních ročnících ZŠ přímo vybízejí k využití mezipředmětových vztahů (estetika, hudba, prvouka ve všech tématech a vrstvách) a tím vedou dítě i ke srovnávání světa kladného a záporného, k chápání mezilidských vztahů i poznávání sebe sama.

Další části semináře jsou tři dramatické etudy: Tržiště, Hra s nahluchlým, Hra na kouzelníka. Lektorka naučí, jaká slova používat při obohacování textu „vůbec není“, tj. část mezi řádky, domýšlet, vytvářet dějové obrazy. Posluchači, stejně jako v praxi samotní žáci, jsou opět nenásilně vtaženi do neobvyklé, ale příjemné hry.

Po průpravě někteří účastníci sehrají část úvodní scény dětské divadelní hry „Sněhuláci“, kdy si hned nové poznatky vyzkoušejí a pod vedením lektorky odstraní případné chyby. Dozvědí se, jak vystavět charakter postavy, proč využít protikladů, jak vystupňovat napětí, navodit patřičné pocity a nálady, proč je správné sdělovat nejen „do tečky“, ale i „za tečku“, aby obraz setrvačností pokračoval. Postupně se tak děti učí zvládat ostych, naučí se pracovat s tělem, všímat si detailů, vzbuzují se asociace.

Účastníci semináře mají možnost zhlédnout na videozáznamu práci a výsledky předkládané metodiky na dětech samotných. Všechny postupy a metodické prvky autorky projektu Marie Navrátilové jsou založeny na mnohaleté pedagogické práci s dětmi.

MONIKA JISKROVÁ,
Metodik ABC MUSIC v.o.s